Katastrofy jsou zvláštním případem realizace rizika, kdy dochází k závažnému narušení fungování systému, komunity či společnosti různého měřítka, v důsledku nebezpečného jevu působícího v podmínkách dané expozice, zranitelnosti a kapacity zvládat rizika, které vede k významným ztrátám a dopadům na člověka, majetek, ekonomiku či životní prostředí.

V kontextu změny klimatu jsou zvažovány zejména potenciální změny ve frekvenci a velikosti výskytu katastrof iniciovaných přírodními jevy, jež jsou ovlivněny klimatickými parametry. Jejich dopady se však mohou kaskádovitě šířit i prostřednictvím další jevů a vazeb (viz téma kaskádové jevy).

Katastrofy přitom mohou nabývat různé podoby, od rychlých a krátce trvajících událostí po pomalu vznikající katastrofy (sucho), odehrávat se v různých prostorových měřítkách od lokálních po celoplanetární události, a mohou mít různé dopady působící v různých časových škálách.

Na problematiku redukce dopadů katastrof cílí Senajský rámec pro snižování katastrof, kterým se členské státy OSN zavázaly do roku 2030 dosáhnout sedmi globálních cílů (UNISDR, 2015):

• Do 2030 podstatně snížit celosvětový počet obětí katastrof, s cílem snížit průměrnou úmrtnost v přepočtu na 100 000 obyvatel v období 2020-2030 ve srovnání s obdobím 2005-2015.
• Do 2030 podstatně snížit počet obyvatel světa dotčených katastrofami, s cílem snížit průměrnou hodnotu v přepočtu na 100 000 obyvatel v období 2020-2030 ve srovnání s obdobím 2005-2015.
• Snížit přímé ekonomické ztráty v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) do roku 2030.
• Do 2030 výrazně snížit škody způsobené na kritické infrastruktuře a přerušení zajištění základních služeb, včetně zdravotnických a vzdělávacích zařízení, a to za využití zvyšování jejich resilience.
• Do 2030 výrazně zvýšit počet zemí s národními a místními strategiemi zvládání rizika katastrof.
• Do 2030 významně zlepšit mezinárodní spolupráci směrem k rozvojovým zemím prostřednictvím dostatečného a udržitelné podpory doplňující jejich národní akce pro implementaci rámce ze Sendaj.
• Do 2030 významně zvýšit dostupnost informací ze systémů včasné výstrahy a vyhodnocení rizika katastrof a jejich využití obyvateli.

Zvládání rizika katastrof je proces uplatnění strategií a politik snižování rizika katastrof pro zamezení vzniku nového rizika, snížení rizika stávajícího, managementu zbytkových rizik a posílení resilience a snižování škod (zvládání rizika). Aktivity prováděné v rámci zvládání rizika katastrof jsou koordinovány prostřednictvím plánů pro zvládání rizika katastrof a mohou být klasifikovány na:

• Předběžná opatření zabraňující vzniku nového či zvýšení stávajícího rizika např. v podobě územního plánování a restrikcí.
• Nápravná opatření odstraňující či snižující již existující riziko například přesídlením a přemístěním ohrožených obyvatel a objektů, nebo dodatečné úpravy struktur a objektů.
• Kompenzační aktivity posilující sociální a ekonomickou resilienci jednotlivců a společnosti vůči zbytkovému riziku, které nelze odstranit. Mezi tyto aktivity patří budování výstražných systémů, záchranných systémů, pojištění a finančních nástrojů pro obnovu apod.

Vlastní zvládání katastrof probíhá v cyklu ilustrovaném na obr. 1.

V okamžiku výskytu katastrofy dochází k operativní odezvě s cílem minimalizovat dopady katastrofy. Odezva je organizována formou krizového managementu záchrannými složkami na základě krizových plánů, případně dalších plánů (v našich podmínkách jsou zpracovány zejména povodňové plány pro koordinaci aktivit povodňových orgánů v době hrozící a probíhající povodně).

Po odeznění přímého působení katastrofy dochází k obnově území, rekonstrukci poškozeného majetku a infrastruktury, obnově služeb apod. Často je přitom zdůrazňován princip bulit-back-better, který znamená realizovat obnovu způsobem, aby se zvýšila resilience a snížila zranitelnost obnovované infrastruktury a systémů.

Zkušenosti z proběhlé katastrofy jsou obvykle podnětem pro přehodnocení stávajících opatření v rámci další prevence katastrof. Dochází k úpravě plánů, realizaci opatření k mitigaci rizika a osvětě.

Součástí jsou i opatření, jejichž cílem je posílit schopnosti zvládat příští katastrofu prostřednictvím přípravy. V případě hydrometeorologických nebezpečných jevů umožňují moderní systémy včasné výstrahy (obr. 2) poskytnout informaci (výstrahu) o blížícím se nebezpečí, na jejímž základě mohou být činěna operativní opatření (evakuace, stavba mobilních protipovodňových hrází) s předstihem ještě před vlastním působením nebezpečného jevu. Díky systémům včasné výstrahy se podařilo celosvětově významně redukovat počet úmrtí v důsledku hydrometeorologických hrozeb (WMO, 2021).