Rozhodnutí o opatřeních reagujících na změnu klimatu je klasickým případem rozhodování v podmínkách hluboké nejistoty. Důvodem je samozřejmě nejistota scénářů změnu klimatu, ale ještě větší díl nejistoty panuje ohledně budoucího socioekonomického a technologického vývoje. Nedokážeme přesně odhadnout budoucí vývoj klimatických prvků v lokálním měřítku, ale za pomoci mnohonásobných simulací dokážeme budoucímu vývoji přisoudit určité vyjádření jejich nejistoty. Mnohem větší nejistotu a současně mnohem větší dopad na celkové ekonomické hodnocení dopadů změny klimatu mají právě ukazatele budoucího vývoje např. růstu HDP, výše inflace, vývoj ceny technologií nebo vliv budoucích inovací.

Jakákoliv prováděná opatření (adaptační i mitigační) by v ideálním případě měla být hodnocena na základě ekonomické efektivnosti pomocí standardní analýzy nákladů a přínosů (CBA z anglického termínu Cost-Benefit Analysis). Cílem CBA je ukázat, zda výhody přinášené daným opatřením (v peněžním vyjádření) převažují nad nevýhodami v podobě nákladů na provedení takového opatření (případně na zajištění jeho provozu a údržby).

Současně platí, že, ačkoliv je CBA důležitá pro podporu rozhodování a navrhování politik týkající se změny klimatu, neodráží rozdělení nákladů a přínosů mezi různé zájmové strany a přináší problém v podobě vyjádření dopadů sociálních a ekologických. Ty bývají buď zcela zanedbány, nebo musí být aplikovány metody finančního ohodnocení sociálních a ekosystémových služeb, které jsou však obtížně objektivizovatelné a bývají proto rozporovatelné z různých pohledů. Proto jsou často prováděny doplňkové analýzy (např. nákladové efektivnosti, různá multikriteriální hodnocení) používané pro podporu rozhodování. I ty bohužel jsou ze své podstaty rozporovatelné.

Tradiční rozhodovací proces v problematice adaptace na změnu klimatu používá predikci budoucího stavu klimatu a následné vytvoření návrhu opatření dimenzovaných na uvedený budoucí stav. Přijetí takového rozhodnutí lze označit za přístup typu „agree on assumption“ (Kalra et al. 2014). Jeho východiskem je totiž shoda na vstupujícím předpokladu, jímž je právě výběr scénáře budoucího klimatu a jeho charakteristik, a kterému je následně návrh opatření uzpůsoben. Nevýhodou tohoto způsobu rozhodování je častý vznik konfliktů mezi různými zájmovými stranami, neboť dochází k rozhodnutím, která mají rozdílné a neproporcionální dopady na různé skupiny a jednotlivce. Opatření tak může přinášet pozitivní dopady pro určitou skupinu obyvatel, zatímco jiná skupina pociťuje negativní dopady opatření (omezení, financování nákladů, snížení hodnoty majetku aj.).

Zásadním nedostatkem je potom skutečnost, že rozhodovací proces je založen na předpokladu, který se nemusí naplnit a který, jak bylo uvedeno, vzniká v podmínkách velké nejistoty.

Opačným rozhodovacím postupem, který lze použít, je naopak zaměření se na robustnost rozhodnutí, kdy je vybíráno takové řešení, které naplňuje cíle (povodňová ochrana, udržitelné ekosystémy apod.) v širokém pásu možných variant budoucího vývoje. Světová banka (Kalra et al. 2014) jej označuje za princip „agree on decision“. Jeho podstatou je, že rozhodnutí je utvořeno společným postupem expertů, decision makerů a zájmových stran, kteří naleznou shodu na vhodných strategiích a řešeních a jejich ověření v širokém pásmu možných podmínek.

Takový proces obecně zahrnuje čtyři navazující kroky:

• V prvním kroku jsou navrhovaná možná řešení posouzena z hlediska jejich zranitelnosti vůči proměnným budoucího klimatu. Je dané opatření a jeho funkčnost závislá na hodnotě teploty vzduchu, nebo intenzitě srážek? Tím jsou identifikovány ovlivňující faktory každého zvažovaného opatření.
• V druhém kroku je vyhodnoceno možné spektrum budoucích variant vývoje klimatu a jeho proměnných, které jsou pro funkčnost opatření rozhodující (dle identifikace provedené v předchozím kroku).
• Třetím krokem je vyhodnocení funkčnosti, účinnosti a dopadů navrhovaných opatření v celém souboru možné budoucnosti. Ptáme se tedy: „bude opatření fungovat, pokud se intenzita extrémních letních srážek zvýší o 5 %, pokud se zvýší o 10 % a pokud se zdvojnásobí tak jak naznačuje celý rozsah výsledků různých klimatických scénářů?“
• Posledním krokem je výběr opatření, které se v rámci analýzy osvědčilo jako robustní. Tedy takového, které generuje nejméně nepříznivých výstupů v rámci celého spektra možného budoucího vývoje.

Jaké druhy opatření budou nejpravděpodobněji vyhovovat nárokům a ověření postupem agree on solution?

Opatření typu „no-regret“ lze přeložit do češtiny jen obtížně, jako ta, při nichž nehrozí, že jich budeme litovat. Protože poskytují jednoznačný přínos i v podmínkách současného stavu bez ohledu na změnu klimatu (Hallegatte, 2009). Příkladem takového opatření může být zlepšení čištění odpadních vod, které vede ke zlepšení životního prostředí. Jiným příkladem je výstavba protipovodňové hráze chránící centrum města, která zlepšuje dosud nedostatečnou adaptaci vůči současným podmínkám.

Opatření „flexibilní a zvratitelná“, která neposkytují jen okamžité přínosy, ale také umožňují změnit strategii adaptací v budoucnosti v závislosti na změně vývoje (Hallegatte, 2009). Například rozhodnutí o výstavbě obytných domů v lokalitě, která by se potenciálně mohla stát povodněmi ohroženou je nezvrtané, zatímco při rozhodnutí pomocí nástrojů územního plánování výstavbě zamezit, lze v budoucnosti bez dalších nákladů výstavbu povolit. V podmínkách ČR je takovým opatřením například ochrana lokalit akumulace povrchových vod (potenciálních lokalit pro výstavbu vodních nádrží).

Opatření s krátkým časovým horizontem životnosti a tudíž rychlejší obměnou, při níž je možné změnit strategii, či parametry obnovovaného opatření.

Robustní opatření jsou opatření, která jsou někdy označována jako opatření na straně bezpečnosti. Jedná se o taková opatření, jejichž efektivita je zajištěna v dlouhodobém horizontu, bez ohledu na plánovanou životnost opatření a bez ohledu na možný vývoj klimatu. Důležité však je, aby jejich implementace představovala nulové či zanedbatelné náklady ve srovnání s opatřeními běžných parametrů. Příkladem může být rozhodnutí při rekonstrukci kanalizace již během návrhu použít větší průměr potrubí, které vyhoví „všem“ možným budoucím scénářům s relativně malým navýšením investiční ceny, zatímco budoucí přestavba by byla finančně extrémně náročná.

Mezi uvedené typy opatření často patří tzv. měkká opatření (zpracování plánů, výstražné systémy či zvyšování povědomí o riziku. O principech snižování zranitelnosti a tvorbě odolných systémů prostudujte rovněž téma „Odolnost a zranitelnost“.